Kocourek Pepík za duhovým mostem

25. března 2016 v 18:20 | Liliana Landštejnská |  Moje kočky, povídání a zkušenosti
Připadám si jako Alenka v říši divů... ale ve špatném slova smyslu. Tak špatném, že to ani není možné. Cesty osudu jsou mnohdy nevyzpytatelné, neznáme jejich kličky, zatáčky a zastávky. Neznáme a nechápeme. Můžeme jen marně přemýšlet nad smyslem věcí a ptát se proč. Nikdo nám však neodpoví. Ono je těžko něco říct, když Vám odejde kočičí přítel...

*
Už je to tak. Náš milý kocourek Pepík odešel za duhový most, naprosto nečekaně. Pořád si připadám jako ve zlém snu. Stalo se to ve středu 23.3. Pepík byl vždy přítulný a plný energie a dobře prospíval. Nejevil vůbec žádné známky toho, že by bylo něco v nepořádku. Normálně pil a jedl, na toaletu chodil tam, kam má a pošťuchoval se s parťákem Koblížkem. Ráno se jako vždy přemístil za mnou na postel a pak se mnou vstával. S chutí snědl svou snídani, na kterou už nedočkavě čekal, stejně jako Hrouda a Koblížek. Následoval mě do koupelny, kde obsadil topení, své oblíbené místo. Při snídani mi seděl na klíně, vrněl a tlapkou se natahoval po buchtě, když si myslel, že se nedívám - taková jeho specialita. Pak jsem všechny tři kočky pohladila, vzala si tašku a bundu a šla do práce.
*
Odpoledne jsem se stavila akorát do zverimexu a na nákup pro pár věcí. V okamžiku, kdy jsem otevřela dveře, věděla jsem, že je něco špatně. Přiběhla jen Hrouda a Koblížek. Bylo divné ticho, kočky ani nemňoukly. Tašku jsem položila na zem a rychle šla do kuchyně. Tam na zemi ležel Pepinek, tak jak to často dělával. S tím rozdílem, že se vůbec nehýbal a ani nedýchal. Jen oči měl otevřené. Zachvátila mě panika. Pokusy o oživení kocoura byly neúspěšné. Věděla jsem, že je konec. Přesto jsem ale zavolala na veterinu, byla to první věc, která mě napadla. Popsala jsem veterinářce situaci a dodala jsem, že si myslím, že už je hotovo. Řekla mi, že ho můžu donést, že se něho aspoň podivá. Otrávit se neměl čím. Je dost možné, že měl nějakou skrytou vadu srdce a náhle se mu zastavilo. Mohlo se mu od srdce udělat špatně a to je pak hned.
*
Jsem z toho úplně v šoku. Chápu, že umře stará nebo nemocná kočka, ale ani ne roční kocour, bez jakýchkoliv potíží, to mi hlava nebere. Takto náš Pepuňka spával na svém oblíbeném županu. Teď je župan prázdný a nikdo na něm nespí.
*
Pár dnů před nešťastnou událostí - kocourci jako obvykle odpočívali spolu. Pepík čistil Koblížka, který už usínal, takže se po kamarádovi ani neoháněl.
*
Tato fotka je z 21.3. Je poslední, kterou s Pepíčkem mám. Hotový krabicový inspektor. Tato krabice byla sice rozložená, přesto ale neušla jeho pozornosti. Byl to nekonečný zdroj zábavy.
*
Takhle spolu všichni tři okusovali kočičí trávu, ale jen pod dozorem. Jakmile se člověk od toho vzdálil, kočičáci nadělali hrozný čurbes.
*
Pepík byl ohromný mazlík. Takto si užíval škrabkání pod bradou.
*
Spokojeně ležel na stole. Vypadá, jakoby se lehce usmíval.
*
Jedno z nejlepších míst k odpočinku - topení. A je jedno, jestli v koupelně, kuchyni nebo obýváku. Moc rád tam odpočíval. Koblížek ani Hrouda na topení nechodí. Je moc divné, když jdu ráno do koupelny a topení je prázdné.
*
Takto Pepinek lehával u mě na klíně, když jsem si sedla. Pak jsem přemýšlela, jak to udělat, abych se zvedla a kocour se nevzbudil. Teď už se nevzbudí nikdy. A je to moc velká škoda.

*
Pořád si kladu otázku, proč se to muselo stát. Nechápu to. Ke konci května by měl Pepík rok. Přinesli jsme si ho 18.9. 2015 jako ne příliš ochočeného mrňouse, který si rychle zvykl. Byl u nás půl roku. Zažili jsme s ním spoustu pěkných chvil. Teď zbyly jen fotky, pár videí, ožužlané gumičky, které byly jeho oblíbenou hračkou a prázdná místa. Kočičí domek z krabic v kuchyni pod stolem je teď nějaký opuštěný. Koblížek chodí po domě, všechno očichává a mňouká. Myslím, že Pepíka hledá, stejně jako já. Moc nám chybí, odešel příliš brzo. Nestihla jsem vyfotit, jak leží v umyvadle, ani jak mě vítá při příchodu domů. No, to už nestihnu nikdy.
*
Je mi líto, že byl Pepík v těžké chvíli sám. Kdo ví, co se mu asi honilo hlavou, když mu nikdo nešel na pomoc. Doufám, že moc netrpěl. Možná bych mu nedokázala pomoct, ani kdybych v tu chvíli byla s ním, ale aspoň bych ho utěšila, že není sám a rozloučila se s ním. Snad mi odpustí, že jsem nebyla s ním. Bezvládné tělíčko jsem zabalila do ručníku a ještě chvíli ho držela na rukou, jak se mu to vždycky líbilo. Doufám, že se má v kočičím nebi dobře, že mu nic nechybí, nic ho nebolí. Určitě se na nás odněkud dívá. My na něho nikdy nezapomeneme.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 25. března 2016 v 21:06 | Reagovat

:( Je ho velká škoda.

2 Helena Helena | E-mail | Web | 25. března 2016 v 21:33 | Reagovat

Liluš, co na to říct. Cítím s tebou, vehnalo mi to slzy do očí.

3 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 25. března 2016 v 21:42 | Reagovat

:-(... bylo to krásný kočičák :-( je ho škoda :-(.

4 Zdena V. Zdena V. | E-mail | 26. března 2016 v 10:28 | Reagovat

Ach jo ,to je mi moc líto,byl to krásný macíček,Koblížek bude smutný.

5 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 26. března 2016 v 15:10 | Reagovat

[1]: Je ho škoda, a jaká.
[2]: Na to ani není co říct. Je mi Pepíka moc líto.
[3]: Měl takový správný kukuč, který se jen tak nevidí.
[4]: Myslím, že Hroudu to moc nevzalo, ale Koblížek ví, že je něco špatně. Pořád chodí sem a tam a mňouká, tak ho aspoň pohladím nebo vezmu na ruky. třeba ho trošku rozptýlí nová hračka.

6 Helena Helena | E-mail | Web | 26. března 2016 v 15:25 | Reagovat

[5]:Nedá, jsem z toho taková divná, je po něm místo, které není vyplněné, než se zacelí, bude to trvat.
Lilianko, já se dívala na tohle vodeo, je to paní, která komunikuje se zvířaty, snad by ses mohla ještě na Pepču naladit a zeptat se ho, co se stalo.
http://cestyksobe.cz/wynter-wortshorne-komunikatorka-se-zviraty/13083

7 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 26. března 2016 v 15:40 | Reagovat

[6]: Je to přesně tak jak říkáš. Je tu po něm určité prázdno a bude hodně dlouho trvat, než to bude pryč. Hrouda ani Koblížek nelehávají na topení, nevisí na kuchyňské lince, když něco dělám, ani tolik nepískají, když dojdu domů. Nejhorší je to divné ticho.
Z toho mám trochu strach, do toho šťourat... že bych se dozvěděla něco, co bych nechtěla, co by se mi nelíbilo.

8 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. března 2016 v 17:35 | Reagovat

To je moc smutné, vím o čem mluvíš. Před rokem jsme přišli o jorkšírku, ale ta už měla svůj věk a byla nemocná. Přesto to je vždycky bolestné.

9 Ježurka Ježurka | Web | 26. března 2016 v 19:11 | Reagovat

Jsou to smutné chvilky, to věřím. Zvířátko je také členem rodiny a toto bylo vlastně ještě miminko. Já byla tento týden u maminky, k té chodí bratrovy 3 kočky a Majda je taky tak krásně zrzavá a nejraději spává na topení. Náhoda, že?

10 Libby Libby | E-mail | Web | 26. března 2016 v 19:34 | Reagovat

Lili, tak Tvůj Pepík se už prohání v kočičím nebi s našim Míšou :-( Běhá mi mráz po zádech a mám slzy v očích ... Rezaví kocourci mají nějaký pech :-( Cítím s Tebou, znám to ticho, naše kočky si dlouho zvykaly, že už Míša není ... a já si nezvykla ani po půl roce :-( Pepíka je škoda, tak si s Koblížkem rozuměli ... kdo ví co se mu přihodilo ... Je mi to moc líto :-(

11 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 26. března 2016 v 19:55 | Reagovat

[8]: Člověka vždycky mrzí, když odejde zvířátko, které měl rád.
[9]: Takové pubertální miminko, vyváděl a pak se z ničehonic chtěl nosit na rukou. Kočky holt ví, kde si lehnout.
[10]: Aspoň tam má společnost. Mě to hlava furt nebere :-( Ani to nikomu velice nemůžu říct, protože se o tom špatně mluví, a spousta lidí by nad tím akorát pokývala hlavou. Vlastně to ví jen pár lidí a tady na blogu. Kéž by se tak Pepík vrátil.

12 Robka Robka | Web | 26. března 2016 v 20:20 | Reagovat

To musel pro tebe být hrozný šok. Zvlášť, když kocourek neprojevoval známky nemoci a odešel takhle najednou. Chudinka :-(Je mu teď dobře, možná to tak mělo být a on by se třeba trápil. Vím, že jako útěcha ti to teď nepomůže.:-( Soucítím s tebou.

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. března 2016 v 16:27 | Reagovat

Lilianko, to je mi moc líto. Až mi při tom tvém líčení hrkly slzy do očí. Určitě to musel být hrozný šok, pro tebe. Ale vypadá to, že aspoň netrpěl, netrápil se dlouhé hodiny. Moc útěchy ti to nepřinese, já vím, ale aspoň trochu...
A stejně tak věřím, že ti moc chybí, jeho přítomnost byla taková doplňující, teď je po něm prázdno. I druhé kočičky to cítí, že se něco nedobrého děje a určitě jim Pepík chybí.
Časem se to srovná, kočičky si zvyknou zas, a ty po nějaké době taky, ale Pepík si svou vzpomínku určitě zaslouží.
Krásné fotky, které jsi s ním pořídila. A snad je ve svém kočičím nebíčku šťastný a spokojeně pobíhá po nebeských větvích, nebo si hoví na polštářku.
A cítím s tebou, vím, jak špatně jsem nesla ztrátu každé kočičky a toho posledního kocourka jsem nerozchodila hodně dlouho a ještě pořád to bolí, když si na něj vzpomenu.

14 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. března 2016 v 16:31 | Reagovat

[7]:Asi ses rozhodla dobře, už se stalo a některé věci je lepší nechat být.
Ještě, jak jsi psala o Koblížkovi, jak chodí a Pepíka hledá, vzpomněla jsem si na našeho Baskiho - to byl pejsek. Když odešel náš Daneček (starší pejsek), tak Baski byl jak převálcovaný - a stejně divně se choval celý rok, jakoby cítil, že tam Dan není, že tu někdo chybí a že to není ono. Pak, snad doslova po roce a po dni, se otřepal a zase trochu znormálněl a byl zase veselejší. I když takové jako předtím to nebylo. Chtěla jsem tím říct, že i zvířátka pociťují tu ztrátu a to prázdné místo a někdy se s tím těžko vyrovnávají.

15 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 27. března 2016 v 19:16 | Reagovat

[12]: Šok to teda byl, a pořádný. Snažím se věřit tomu, že je kocourkovi dobře.
[13]: Tento článek jsem psala asi na třikrát, protože najednou to nešlo. Ale napsat jsem to musela, protože mluvit o tom s někým, není jen tak. Vlastně o tom velice s nikým mluvit nechci, protože vím, že budou hloupě reagovat. Pár lidem jsem to řekla a to mi stačí. Pořád se utěšuju tím, že to bylo rychlé a že netrpěl. Stejně mě ale mrzí, že jsem v poslední chvíli nebyla s ním.
[14]: Ono to asi hned nepřejde. Koblížek si sice už hrál s novou hračkou a dokonce jsem spolu měli menší potyčku, ale stejně je nějaký jiný... jak furt pomňaukává a nejde si ani lehnout na župan. Kocouři to totiž měli rozdělené, každý svůj župan. Snad se to spraví. Zvířátka zkrátka poznají, když je něco špatně.

16 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. března 2016 v 19:19 | Reagovat

Papík vypadal přesně jako náš Macík, ale tomu už je 16 let. Zrovna ho mám doma, mazlíka, tak rozumím, jak Ti asi je, když není. Nyní na Tebe kouká z kočičího nebíčka a prohání se s jinými kočkami. Mohu se ještě zeptat, dá veterinářka vědět, zda na něco přišla?

17 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 27. března 2016 v 19:42 | Reagovat

[16]: Na veterinu jsem Pepíka nesla ještě ten den. Veterinářka ho tam prohlížela, a usoudila , že to byla asi ta zástava srdce v důsledku nějaké skryté vady... pokud by to byla nějaká nemoc, ta by měla nějaké příznaky, a ony žádné nebyly. Otravu také vyloučila, protože venku nebyl, čistící prostředky, léky a vůbec vše je schované a kvítka nemáme. Říkala, že ho klidně můžu dát na pitvu, že z toho bych se dozvěděla víc, ale to jsem odmítla... tož tak.

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. března 2016 v 19:47 | Reagovat

[17]: Hm, děkuji, zástava srdíčka. Myslela jsem si to. Jednou toto budeme muset řešit my. Raději na to nemyslet.

19 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 27. března 2016 v 20:15 | Reagovat

[18]: Hlavně si svého Macíka dobře opatruj. Ale 16 let, to už je pořádný věk.

20 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. března 2016 v 20:16 | Reagovat

[19]: Je to Macík mé maminky, maminka je teď v nemocnici. Střežím ho jako oko v hlavě už 14 dní.

21 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 30. března 2016 v 9:51 | Reagovat

Tahle smutná událost mi unikla. Lilianko, jsem z toho také smutná. Nedovedu si představit, až odejde náš Deny.

22 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 30. března 2016 v 20:05 | Reagovat

[20]: Určitě má Macík tu nejlepší péči.
[21]: Je to hrozné :-( Ale už se s tím nic nenadělá. Třeba se Pepík vrátí, v nějaké jiné podobě... nebo mi do cesty přijde nějaká jiná kočička, stejně jako v prosinci Koblížek, kdo ví.

23 Jana Jana | E-mail | Web | 30. března 2016 v 20:32 | Reagovat

Hlídá Tě z nebe :) Byl krásný a myslím, že ti svou přítomností hodně dal.

24 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 31. března 2016 v 20:05 | Reagovat

[23]: I tak by se to dalo říct :-)

25 MarcoR MarcoR | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 13:28 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama