Jen tak si vyjít

28. února 2016 v 7:00 | Liliana Landštejnská |  Zápisky odjinud
Po práci jedu většinou hned domů. Pokud potřebuju nakoupit, zajdu u nás do Lidlu nebo do jednoty. Jet ještě třeba do centra Hradiště nebo snad do Zlína se mi obvykle nechce. Jednou za čas ale udělám výjimku a po práci si zajedu buď do Zlína nebo se zdržím v Hradišti (tam to mám radši). Naplánuju si to tehdy, kdy vím, že mi to bude pasovat a bude se mi chtít chodit ve městě po obchodech. Většinou to bývá v pátek - to je mi jedno, jestli přijedu domů ve tři nebo v pět, není to tak podstatné jako v jiné dny. Může to být i příjemný relax po náročném týdnu, kdy ráda přijdu na jiné myšlenky.

*
Zrovna tento pátek jsem po práci zamířila do Hradiště. Do centra jsem se svezla s kolegyní autem. Jako první jsem si šla koupit kočičí časopisy - Naše kočky a Kočičí planetu. Chodím pro ně vždy do stejné trafiky, kde prodává moc příjemný pán, s kterým občas prohodíme pár slov. Na obálce jednoho z časopisů byla britská kočka a pán povídal, že jeho synovec má také takovou a dokonce s papíry a že s ní pojede na výstavy. Někdy není špatné s někým jen tak prohodit pár slov.
*
Pak jsem šla kolem obchodu s čajem, vybrala jsem si jeden zelený, a jak jsem stála u pokladny, upotaly mou pozornost malé plechové krabičky. Na jedné z nich byly dvě koťátka. Ptala jsem se paní prodavačky, na co to je. Ukázala mi, že se krabička dá otevřít. Schovat se do ní můžou dorbné předměty, jako třeba náušnice. Koupila jsem si tedy i krabičku, aspoň mi už kocour nebude krást náušnice a prstýnek. Stavila jsem se i v látkách a ptala se na brokát. Prodavačka říkala, že ten nemají, že mám zkusit krojový textil. Vysvětlila jsem jí, že nechci brokát s typickým krojovým motivem, že se to pro kostým na 14. století nehodí. Pokývala hlavou a odkázala mě ještě na jiný obchod. Tam jsem ale ten den už nešla, stavím se do něj někdy jindy.
*
Navštívila jsem ještě papírnictví, butik, odkud jsem si odnesla šaty, zverimex a nakonec jsem šla ještě do Billy. Přijde mi, že dost věcí je tam drahých. Zelenina tam nevypadá zrovna valně, myslím, že už ji tam nikdy kupovat nebudu. Cibule byly hrozně obrovské a najít mezi nimi nějakou menší, byl kumšt. Vzala jsem pár kousků pečiva, smetanu, sýr a pár konzerv pro kočky mé matky. U pokladny byla jako vždy fronta. Potom už jsem zamířila rovnou na autobusové nádraží. Po cestě jsem sledovala okolí a přemýšlela.
*
Přemýšlela jsem o práci, o jejím smyslu a o tom, proč z ní někdy chodím tak unavená a jak se té únavy zbavit. Na středisku je nás málo, ale beden se zakázkami je tam hromada. V pondělí má odjet hodně beden, jenže si myslím, že v našem počtu není možné to stihnout. Jen ta představa, že nás někdo bude furt popohánět a chodit, jestli už to máme, mě znechucuje. Čím víc na mě někdo tlačí, tím je větší pravděpodobnost, že udělám chybu. Oprava samozřejmě zdrží. Jeden chybný svazek drátů mám pod stolem, nechala jsem si ho na pondělí, protože před koncem směny už jsem se hůř soustředila. Zase se u nás propuštělo. Vyhodili i jednu paní z našeho střediska a všichni jsme z toho byli v šoku. Tady člověk nikdy neví, jestli někdo nepřijde zrovna za ním, že má jít na personální oddělení. Furt se u nás nábírá, pak zase propouští. Je to jako hra na kočku a na myš. A nikdo nikdy neví, kdo půjde další. Někdy je to všechno opravdu únavné. A to pak není špatné si jen tak vyjet.
*
Doma jsem toho už moc neudělala, ale ani mi to nevadilo, protože někdy to tak prostě je a co člověk nestihne, může udělat třeba další den. Po cestě autobusem jsem také přemýšlela, co si na zahrádce nasadím. Zatím mám koupené semínka dýní (klasické oranžové a okrasné), hrášku, ředkviček a pažitky. Ještě by to chtělo něco okrasného, bylinky na záhonek na dvoře a nějaký salát. Rozhodně nesmí chybět jahody. Už se na to zahradničení těším, doufám, že bude úspěšné.
*
Někdy člověk nemusí zrovna někam jet, postačí i procházka vlastním městem či vesnicí. Tento snímek je z jedné naší procházky minulého roku. Bylo to v červnu a vše nasvědčovalo tomu, že večer bude bouřka. Šli jsme podél řeky Moravy a v jednom místě jsem si všimla, že se domy hezky odráží v řece.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 28. února 2016 v 23:25 | Reagovat

Hezké popisování sledu tvých myšlenek, je na nic, když práce nebaví, nebo snad baví, ale někdo tlačí na pilu. Přeji ti příjemnější myšlenky o práci. Na tvé zahradničení se těším, pozdravuj kocourky a mějte se krásně.
Fotečka je moc hezká.

2 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 29. února 2016 v 20:33 | Reagovat

[1]: Tlačení na pilu nedělá dobrotu - nikdy. Nejradši bych už něco zasadila, ale ještě chvilku počkám, však ono mi to nikam neuteče :-) Kočičáci řádí se šantou kočičí :-D

3 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 2. března 2016 v 15:33 | Reagovat

S tím brokátem jsi mne překvapila. tedy spíš jsem si uvědomila, jestli se vůbec ještě dá podobná látka sehnat. když jsem ještě hodně vyšívala výšivku v počítané niti, potřebovala jsem perličkové plátno. Kanava nebo panama na to není. A po revoluci jsem se začala v obchodech setkávat s tvrzením, že se to přestalo vyrábět. Byla jsem v šoku. Měla jsem to jako vedlejšák. přivydělávala jsem si a zakázky se hrnuly. No ale když není materiál? Poptávka asi donutila výrobce pokračovat a myslím, že se někde sežene i dneska, ale já už nevyšívám, už na to nevidím. musela bych hodně z blízka. Pochodila jsi dost obchodů a zamyšlení nad prací je asi všude stejné. zvláště, když člověk dělá u zahraniční firmy. tam z člověka dřou kůži. a kolik firem už není zahraničních? Prostředí je dost důležité. Ale dcera dělala dříve v jednom květinářství. Bez přestávky na oběd, protože lidi na ni klepali a prosili, že potřebují nutně kytku, ona místo oběda vázala kytky na pohřeb pro jednotlivce i objednávky z pohřebního ústavu. měla tam zimu, protože kytkám teplo škodí. O všechny kytky v prodejně se musela starat a ještě ji buzerovala majitelka. Nejprve tam byly dvě, ale jedna to vzdala a dcera dostala jen pomocnici a to byl horor. Tak se na práci v květinářství těšila, chtěla kdysi studovat zahradní architekturu. Ale stejně odtud utekla a je ve firmě německé, kde dělají běžně dvanáctky, střídají s manželem směny, chodí utahaná, ale tvrdí, že má více peněz a větší klid. Dělá i něco s hnusným lepidlem, přesto prý lepší než v onom květinářství.

4 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 2. března 2016 v 20:59 | Reagovat

[3]: S brokátem to není jednoduché. Občas se v prodejnách s metrovým textilem najde, ale ne vždy je vyhovující vzor. Spíše se dá sehnat na internetu, to by si ale člověk měl nechat poslat vzorek, ať ví, co kupuje. Někdy je kumšt sehnat, co je zrovna potřeba, že?
S prací si člověk asi nevybere. Firma, v které pracuju, je také německá. Jsem ráda, že dělám osmičky a jen ranní, jsou u nás i střediska s vícesměnným provozem. Na noční bych asi usnula a cestovat domů z odpolední, to bych se možná bála.

5 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 2. března 2016 v 21:48 | Reagovat

[4]: To je dobře, že máš  práci na jednu směnu. Katka tvrdí, že jich stojí na zastávce autobusu více a mají to hned u firmy. Ale pak doma musí kousek jít, ale to už ji Manžel vyhlíží. Já jsem si to myslela s tím brokátem. Možná nějaký těžký jako potahovka, ale šatové brokáty? Tak ti přeji, abys něco pěkného sehnala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama