O češtině - různé názvy věcí

17. října 2013 v 8:00 | Liliana Landštejnská |  Myšlenky v pavučinách
Každý den se přesvědčujeme o tom, jak je čeština pestrá a mnohotvárná. A někdy si málem nerozumíme i my mezi sebou, takže cizinec, který se tento jazyk učí, v tom musí mít totální hokej... i když teda nevím, který cizinec by se náš jazyk učil, myslím, že jich moc nebude.

*
Dnes bych se tedy chtěla věnovat pár výrazům, které ne každý musí znát a rozumět jim, i když nejde o žádné extrémní nářečí.
*
- pohárek/sklenička: to jsme jednou ve škole uklízeli v kuchyni houkla jsem na kamarádku, ať mi podá ten pohárek a ona na mě čučela, cože po ní chci.
- žufánek/naběračka: u nás se používá zásadně žufánek.
- zemáky, erteple, brambory: když první dvě slova vyvalíte na někoho, kdo neví, tak na Vás také chvíli zírá. Jen pro pořádek dodám, že "erteple" jsou z rakouského slova označující brambory. Možná znáte i gobzole, ale u nás na Zlínsku se moc nepoužívají, my jsme s nářečím docela decentní :-D
- trnky/švestky: jak jsem se zmínila u Helenky, u nás jsou všechno trnky.
- slivovica/pálenka: všechno, co se u nás pálí, je slivovica. (Ano, koncovka -a je tam schválně, protože slivovice u nás prostě neteče). Pálenka je moc nóbl název.
- rožni/rozsviť: tak toto je klasika. Vedoucí skupiny kdysi vyprávěl, jak byl na vojně a po jednom klukovi chtěl, ať rožne. A ten prý, co má jako rožnit, že tam není žádný gril.
- šrajtofle/peněženka: vážně nevím, proč některé výraz šrajtofle rozčiluje...
- šopa/kůlna: prostě menší domek někde na zahradě, nejlépe za dřeva, na uskladnění všeho možného nářadí a podobně (rozumějte tím na schování nepořádku).
- kýbl/kbelík:
- okurek, oharek/okurka: podotýkám, že u nás jsem snad nikoho neslyšela říkat "okurka". Vždycky je to ten okurek, okurka nám tu prostě neroste :-)
*
Znáte i vy podobné příklady?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 17. října 2013 v 9:57 | Reagovat

Tak tohle není tvárností, ale nářečím a přebíráním z cizích jazyků, u té šrajtofle například z němčiny.

A s tou jednotvárností...měla jsem za to, že jednotvárné je to, co je pořád stejné, nemění se a je až nudné. Jde tedy tvořit pouze jednou cestou. Ale o češtině já říkám, že je tvárná. Jde s ní a v ní tedy tvořit.

2 Kerria Kerria | Web | 17. října 2013 v 10:42 | Reagovat

Ono je toho víc, ale je to skutečně nářečím. Když to nářečí používáš odjakživa, tak ti ani nepřijde, že tomu někdo nemusí rozumět, nebo dokonce, že to není spisovně.

Jinak z tohoto pohledu je zajímavé slovo "šiška", které kromě tradičního významu (plod jehličnanu) má v Brně význam "hlava" a na Hané zase "houskový knedlík"

3 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 17. října 2013 v 11:08 | Reagovat

[1]: No jo, má tam být mnohotvárná... :-D
[2]: U nás pobírá šiška všechny tři významy :-)

4 Helena Helena | E-mail | Web | 17. října 2013 v 11:59 | Reagovat

Člověk se tomu kolikrát zasměje,když někdo na něho hledí a neví,co se po něm chce.U nás se říkalo naběračce-fornefla,žufánek vůbec neznám.Rožni se používalo i u nás,zhasni-zgašni.Ano,hodně v tom hraje nářečí.

5 christiiinka christiiinka | Web | 17. října 2013 v 13:35 | Reagovat

šrajtofle jo? To neznám :D

[2]: Já nevim, jsem rodilá Hanačka a máme normálně knedlíky. Šišky má babča na Slovensku a označují koblihy :-).

Jsem teď v kolektivu lidí z celé republiky a fakt se docela nasmějem, že si někdy nerozumíme. Třeba takový lenoch (linkovaný papír do sešitu), tomu se tu říká podložka. Sirup je šťáva a když řeknu pentilka, tak nikdo neví že chci "mikrotužku" divný slovo. :-). Nebo slámka/brčko a co teprv fruko? A když se přidají slováci a naše napůl polská kamarádka, je guláš hotový!

6 mengano mengano | E-mail | Web | 17. října 2013 v 14:28 | Reagovat

Cizinci se učí jazyk spisovný, takže tebou zmiňované výrazy ani znát nemohou:)

Souhlasím s Ann, že to není záležitost češtiny jako takové, ale jedná se o různá krajová pojmenování jedné určité věci, která má ve spisovném jazyce svůj (většinou) přesně daný název. Já jsem z Jižních Čech a také tu máme všelijaká slovíčka, nad kterými ostatní protáčejí oči:)
Třeba peroutka (mašlovačka), cmunda (bramborák), uvři (přivři, nech pootevřené), gumáky (holinky), taluta (příkop u silnice). Prostě je toho dost:)

7 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 17. října 2013 v 17:56 | Reagovat

[4]: A někdy je lepší se ani nesmát, dotyčný se může i urazit...
[5]: Lenoch, pentilku, i to další znám a používám :-) Kolikrát člověk ani nemusí vyrazit do zahraničí, aby nerozuměl.
[6]: Gumáky máme také :-)

8 Jarka Jarka | Web | 18. října 2013 v 8:33 | Reagovat

Moje maminka pochází z moravy, tak všechny ty uvedené názvy znám, ale nejsou to jen jiná slovíčka, co naši řeč odlišuje. nevím, jaestli je tomu tak doposud, ale moje mamka vždycky mluvila spisovně. Neexistovalo, aby používala koncovku "ej" - mokrej, blbej, pěknej... I v běžné hovorové řeči používla - mokré, blbé, pěkné... a my děti takto mluvily taky, až časem jsme se přizpůsobily a tu krásnou češtinu ztratily.

9 Vendy Vendy | Web | 19. října 2013 v 11:03 | Reagovat

[2]:U nás se zas říká, ty jseš šiša (ve smyslu, ty jseš trdlo)
Jinak, okurek taky říkám, dál říkám hrozny, nikoliv hrozno (to mi připadá docela hrozné), babička říkala bramborám jablóška a meruňkám marhule (což bylo asi přitáhnuto ze slovenska), kapesník je šňuptychl (asi trochu odvozeno z němčiny) a řízek je šnycl. Místo žufánek říkáme šufánek, což je skoro totéž. Nebo zkratkou, šufec. Moje mamka říkala gracka, když myslela lžíci. Taky by mě zajímalo, odkud přišlo slovo činaná (to mi říkávala babička, když jsem byla malá, že jsem činaná, myslela to ve smyslu pěkná, nastrojená, zkrátka vyfešákovaná.)
Spisovná čeština je oficiální a samo by jsme měli znát slova, která používáme, i ve správném výrazu. Ale když ty nářeční a zlidovělé jsou tolik kouzelné.

10 Vendy Vendy | 19. října 2013 v 11:05 | Reagovat

[6]:Jo, peroutku a gumáky taky používáme. Některá slova jsou stejná, některá ne. Já si z jednoho článku třeba pamatuju, co je lechníček... :-)

11 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 19. října 2013 v 13:23 | Reagovat

[8]: Koncovka ej mi přijde divná... a přes pusu by mi vůbec nešla :-)
[9]: Činaná, to mi připomíná slovo načinčaná.

12 Zdebra Zdebra | Web | 21. října 2013 v 0:17 | Reagovat

Určitě se nějakej blázen do češtiny nebo do Česka v zahraničí najde.
U nás doma se říká "šufánek". :D A babička bramborám říká "jerteple".
K trnkám bych ještě dodala "kadlátky".
To je vždycky sranda narazit na někoho, kdo nerozumí slovu "rožni". :D
Jo, okurek je lepší než nějaká okurka. Okurka zní moc nóbl. :D
A co třeba rysováček (připínáček)? To vždycky někomu z Čech řeknu a on pak nerozumí. :D Připínáček se mi k tomu nehodí.

13 L. L. | Web | 21. října 2013 v 20:21 | Reagovat

Žufánek :D neznám to, ale líbí se mi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama