Sice jsem hudrala, že sem verše dávat nebudu, ale nějak jsem neodolala :-D Tato báseň vznikla opravdu náhodou, protože mě inspirovala taková malicherná věc. To jsem si tak jednou napustila vanu a vhodila do nich takové ty věci, co se rozpustí. Konkrétně to byly srdíčka a jedno z nich bylo modré... a jak jsem ho chytla, měla jsem trochu modré ruce. Ta myšlenka mi utkvěla v paměti, až se zformovala do podoby veršů...
*
Ruce modré od srdíček.
Toulala ses v pomněnkovém háji
plném drobných kvítků.
Utrhla sis
jeden na památku.
Voní tak sladce.
Slyš ten hlas tvého čaroděje
a tlukot přístavu
jménem srdce.
Tajemství v očích ukryté
a neprodala bys jej
ani za milion perel
mořských leknínů.
Klíčí v podhoubí pavučin
a v síťce hedvábných snů.
Na ně se snáší lístky,
bílé, okvětní,
poklidně plynou
v nekonečném oparu dní.
Helena | 
Lesoslava | 
Luné | 
Skvělý Hodor!