Někdy se v lese bojím

22. září 2013 v 8:00 | Liliana Landštejnská |  Zápisky odjinud
Do přírody a celkově na různé procházky chodím ráda. Ale s lesem to nemám tak jednoduché.

*
Dá se říct, že bydlím u lesa. Stačí mi docela malá vzdálenost a už jsem tam. Dokonce už na samém kraji rostou houby. Mám jedno místo, kam chodím na jisto - vždycky tam něco najdu. Je to docela zvlněný kousek, stromy jehličnaté i listnaté, sem tam nějaký spadený kmen, místy ostružiní. Tím nerovným terénem mi přijde zajímavý. Napravo na menší ploše však rostou stromy dost nahusto a vytvářejí příšeří.... i v pravé poledne tu není stejné světlo jako jinde v lese. Když si sbírám na svém místečku, snažím se tím směrem nedívat... ale stejně cítím neklid. Možná moje fantazie jen moc pracuje. Stejně mám vždycky pocit, jako by tam něco bylo a dívalo se to na mě. Občas slyším takové praskání... jako když jde někdo lesem a občas mu pod nohou křupne haluz. Jinde mi to nevadí, ale zrovna tady mě to dost znervózňuje. I když nejsem sama, mé pocity jsou stejné. Prostě je to tam divné. A taková specialitka je, když pět metrů ode mě vyrazí z houští vyplašená srna. To úplně nadskočím, protože to fakt nečekám.
*
Na jiných místech v lese nemám problém. Ale jen co si vzpomenu na tamten podivný koutek... brr. Jsem toho názoru, že po lese se lépe chodí ve společnosti někoho jiného.
No, aby to nebylo takové zastrašující, přidám jednu zajímavost. Traduje se, že v tomto lese se nacházelo slovanské či snad keltské hradiště. Nevím, kde přesně a na internetu o tom není zmínka. Možná by nebylo marné zapátrat v písemných pramenech popřípadě vyzvědět něco od někoho znalého. Myslím si, že to není jen pověst, protože osídlení je zde doloženo nálezy už z dob neolitu a eneolitu. Co je však více známé, v naší vesnici byla tvrz, bohužel roku 1605 zničena a už neobnovena. Také se neví, kde přesně byla. Pak ještě mezi naší a sousední obcí lze ještě dnes nalézt terénní náznaky dalšího hrádku. Upřímně, ještě jsem se tam nevypravila, nejsem si jistá, kde přesně hledat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 22. září 2013 v 9:01 | Reagovat

Taky nerada chodím v lese sama. Tedy, nevadí mi procházky o samotě, ale často se pod těmi větrem se kymácejícími stromy a v tichu bojím :)

2 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 22. září 2013 v 9:22 | Reagovat

Bez tak že Tě sleduje Slenderman! :-D

3 Vendy Vendy | Web | 22. září 2013 v 10:00 | Reagovat

Třeba na tom místě opravdu něco bylo. Kdysi. A třeba je to jen stínohra a představivost... Kdoví. Stejně však, raději být opatrná než neopatrná.
Já se v lese taky sama bojím, ale spíš z prozaických důvodů. Můžu sklouznout a rozbít si hlavu, nebo zlomit nohu. Může mě napadnout rozzuřený divočák. Můžu zakopnout o bludný kořen a už se nevrátit...
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ale i kdo se nebojí, měl by být v lese opatrný.

4 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 22. září 2013 v 10:23 | Reagovat

[1]: Les je zvláštní.
[2]: To nevím, kdo je :-D
[3]: No jednou jsem takto v lese zahlídla psa... a když se o pár sekund později vynořil i jeho páníček, docela jsem si oddychla... protože už jsem se dívala, na který strom vylézt :-D

5 Helena Helena | E-mail | Web | 22. září 2013 v 11:34 | Reagovat

Ano,jsou místa,která na nás působí stísněně.Můj názor je takový,že se na těch místech muselo něco stát.Jednou v Beskydech jsme byli na houbách a já se vyšplhala do svahu ke stromům,kde jsem si myslela,že budou hřiby.Když sem byla nahoře,začala jsem být nějak nervoźní,pořád jsem se ohlížela a nakonec to skončilo tak,že mi někdo jak podsmejknul nohy a já se vezla ze svahu dolů.Podívala jsem se nahoru a víckrát už tam nešla.Pak jsem měla ještě takové místo,kde rostly půlhříbky a kováři,a tomu místu jsem říkala čarovný les.Byl to vlastně jen okraj lesa.Bylo v něm dostatek světla,ale stromy na straně do lesa měly takové zvláštní velké větve a když byl vítr,připadalo mi to takové strašidelné.Takže tě úplně chápu,jak se cítíš.

6 Samantha Samantha | Web | 22. září 2013 v 12:25 | Reagovat

Až moc dobře tě chápu. Já se svým psem chodím často do lesa sama. Většinou je to tam pěkně prosvětlené a je tam hezky. Pak ale několik metrů od kraje lesa když se podívám vlevo jsou stromy, které jsou dál a dál a mezi nimi tma.. jako by tam něco bylo.. Jednou jsme šli s kamarádkou a se psem do lesa fotit. Zrovna jsme byli v té zvláštní části, bylo zataženo a občas mrholilo. Najednou jsme slyšeli hrozně divné a neobvyklé zvuky. Strašně nás to vyděsilo a hned jsme běželi zpátky. Nestalo se mi to poprvé. I když mám les ráda a je tam krásně, občas se tam bojím sama chodit.

7 Zdebra Zdebra | Web | 22. září 2013 v 12:52 | Reagovat

Taky mě většinou znervózňuje praskání větviček nebo jen šustění listí, i když tam třeba jen poskakuje nějakej ptáček. A loni ve Vizovicích jsem potkala nějakou srnku, tak jsem se lekla.

8 Jarka Jarka | Web | 22. září 2013 v 13:21 | Reagovat

Do lesa by mě jít samotnou ani nenapalo. Nejen, že bych se tam pravděpodobně bála, ale nabeton bych zabloudila. Stačí mě obejít třikrát smrček a už nevím kde jsme. Z toho plyne, že na houby chodím jen s manželem a pak to vypadá tak, že nehledám houby, ale hlídám si manžela prolézajícího houští, aby se mi neztratil z očí. ;-D

9 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 22. září 2013 v 13:55 | Reagovat

[5]: Ano, i to je možné, že se někde něco stane a pak to v tom místě zůstane. I když ne každý to vnímá. jako průzkumník vždy vlezu úplně všude, ale odněkud se rychle vracím :-D
[6]: Alespoň jsi tam nebyla sama. Kdybych vzala našeho psa do lesa, stačilo by, aby zahlídl srnku nebo něco a týden bysme ho neviděli...
[7]: Jo, taková srnka dokáže pořádně vyděsit :-D
[8]: Tady i jinde v lese se orientuju poměrně dobře :-) Kolikrát tam nejdu cíleně, ale prostě mě tam kroky zavedou :-D

10 Lady Dracula Lady Dracula | Web | 22. září 2013 v 14:05 | Reagovat

Já si sice bydlím na vesnici, ale les mám docela daleko a chybí tomu jakési kouzlo. Jo to ještě donedávna, ty procházky k rybníku v lese, sezení na posedu...to bylo fajn, ale holt, nebylo mi to souzeno :) Nicméně v lese je krásně

11 pavel pavel | Web | 22. září 2013 v 15:05 | Reagovat

To máš z toho, že se hodně díváš na horory. :D

12 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 22. září 2013 v 20:50 | Reagovat

[11]: Nedívám se na ně vůbec.

13 Kavalír Kavalír | Web | 24. září 2013 v 8:17 | Reagovat

Ještě taky k tomuto, to je všechno jen fantazie. V pravé poledne parného letního dne na tom místě musí být parádní chládek. :-)
Já jedno takové staré hradiště vidím z okna. ;-) A na bedle chodím do místa, kde se podle pověsti někdo oběsil...
Ale máš pravdu, když jdou dva tak se tolik o sebe nebojí, spíš o toho druhého.;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama