Německo aneb Cesta tam a zase zpátky

9. ledna 2013 v 10:15 | Liliana von der Heide |  Zápisky odjinud
Pokud Vám nadpis článku připomíná název jisté knihy, nejde jen o shodu náhod. Povyprávím Vám, jaké to bylo v Německu. A aby v tom nebyl takový chaos, rozdělím to do několika tématických celků.

*
Cesta tam.
Už jsem Vám říkala, že nerada jezdím vlakem? Tak Vám to říkám teď. Jeli jsme právě mým neoblíbeným vlakem. Ráno jsme vyjížděli z Otrokovic a stále mi nějak nedocházelo, že jedu pryč. V Břeclavi jsme přestoupili na spoj přímo do Berlína. A také jsme vyhodili nějaké lidi z našich míst. Narozdíl od nich jsme měli místenky, tak přece nebudeme sedět na chodbě. A také nemám ráda nestabilní kufry na kolečkách. Už jen proto, že často mají tendenci se nějak překlopit, kdyžto nejméně potřebujete. Během cesty jsem stačila spořádat všechno, co jsem měla v příruční tašce. Samozřejmě jsem pořád koukala kolem (pokud jsem zrovna nespala, což bylo asi tak jednu hodinu) a viděla jsem dokonce i zříceninu, opuštěný kostelík a několik starých domů. V Berlíně na nás čekal zaměstnanec hotelu a jeli jsme ještě asi 100 kilometrů severním směrem.
*
Pokoj.
Ten byl docela v pořádku, barevně vymalovaný, čisté peřiny a k tomu také koupelna. Vše v dobrém stavu. Tak jsme se tu tedy ubytovali a roztahali věci po celém pokoji (tak tomu bylo po celou dobu pobytu). Kromě toho, že se mi tu špatně spalo, musím říct, že za dobu pobytu se mi nezdál ani jeden sen. Což je u mě nezvyklé.
*
Práce a domluva.
Původně jsme měli dělat dvanáct hodin denně, jenže jsme tam dojeli a měli jsme napsané směny, které každý den dávali dohromady asi osm hodin, což mi rozhodně nevadilo. Buď jsme uklízeli na pokojích nebo byli na obsluze. Ještě bych dodala, že v tomto hotelu měli zavedený systém, kdy si hosté berou všechny pokrmy sami. Obsluha tedy spočivala hlavně v odnášení použitého nádobí, umývání a doplňování sklenic a příborů. Pokud někdo chtěl například víno, zavolali jsme zdejší personál, protože se to musí kamsi účtovat. Někteří hosté byli milí a dokonce se i zajímali odkud jsme a na jak dlouho jsme přijeli do Německa. Jiní se zase tvářili, jako by si mysleli kdo ví co. Z personálu jsem někomu rozumněla docela snadno, kdežto někteří tak jaksi huhňali a furt mleli, že se to vážně nedalo. Je sranda učit cizince česky, zvlášť, když se jedná o blbosti nebo sprosťárny :-D
*
Jídlo.
Důležitá věc, kterou nesmím vynechat. Za tu dobu, co jsem zde pobývala, jsem měla čaj jen jednou, protože nebyl dobrý. Ale vypila jsem tady tolik kávy, jako nikdy v životě. Kávu totiž obvykle nepiju. Také se mi líbila mašina, z které bylo možné napustit několik druhů šťávy, takže jablečný a pomerančový džus u mně celkem frčel. Asi třetí den jsem vymyslela, že si udělám kakao :-) Na to jsem si pak chodila vždycky odpoledne a večer. Maso jsem tu měla jen dvakrát, ale pak už jsem si ho nedávala, protože jednoduše nebylo dobré. Moje večeře se tedy většinou skládala z nějaké bramborové přílohy a zeleniny. Peklo se tu čerstvé pečivo, to jsem si vždycky brala k něčemu na snídani. Ovšem obědy, to byla tragédie. My jako pracovníci jsme si zrovna na oběd nemohli vzít, co jsme chtěli. Pro nás byl většinou nějaký blivajz.
*
Tak různě.
Mohla bych začít říkat "kde jsem já, tam jsou i kočky". Nebo naopak. Kromě toho, že k hotelu patřili nějací poníci, kozy a já nevím, co ještě, zde byly i dvě kočky. Dvě obrovské kočky. Kocour vážil tak sedm kilo. S tím jsem se velmi kamarádila. Mám s ním fotku a jednou byl i dokonce v pokoji. Hotel je kousíček od jezera, k němu jsem se šla vždycky projít, když se mi chtělo.
*
Cesta zpět.
To byla snad ta nejočekávanější věc, zároveň s výplatou :-D Můžu říct, že jsem se opravdu těšila. Do Berlína nás opět zavezli autem. Klasicky jsem se rozhlížela na všechny strany. V jednom poli jsem uprostřed viděla zříceninu domu a strašně to na mě zapůsobilo. Bylo to zvláštní. A pak konečně nádraží v Berlíně a náš toužebně očekávaný spoj. Už jste někdy přemýšleli, proč většina vlakových stanic vypadá tak opuštěně, zanedbaně a nehezky? Stejně tak skoro všechno v blízkosti kolejí, malé domečky, které se krčí, polorozpadlé sklady a podobně... brr. Čas i koleje ubíhali a naše cílová stanice se přiblížila. S radostí jsem vyhopsla z vlaku. A na uvítanou padal sníh :-)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 9. ledna 2013 v 15:23 | Reagovat

Tak na tenhle článek jsem čekala se zvědavostí.Alespoń jsi Lilianko poznala,že všude dobře,doma nejlépe.Domácí postel s Mouřenínkem Ti určitě chyběla,ale ted' už si hovíš ve svém.I strava a nápoje na které jsme zvyklí nám chybí.Já to znám z dovolených.Jednou jsme se vrátili z dovolené dřív,protože pořád pršelo a já byla nejšt'asnější člověk na světě.Večer,když jsem ulehla do postele,byla jsem jak v pasti.Po dvou dnech mě bolela záda.Mám ráda tvrdší matrace.A nebyla bys to Ty,aby ses nezkamarádila s nějakým kocourem.
Doufám,že nám ho ukážeš.Krásné odpoledne.

2 Zdebra Zdebra | Web | 9. ledna 2013 v 18:28 | Reagovat

Taky vždycky slyším huhňání, ale když se mluví srozumitelně, tak se to dá.
Zrovna jsem si říkala, jestli se tam objevila nějae chtěla zeptat, jestli tam byla i nějaká kočka. :D To je dobře, žes je tam potkala. Vždycky to kočkomilům zlepší náladu nebo jak to říct.
Vždycky, když jedu vlakem, tak si říkám, proč některé zastávky/nádraží jsou tak opuštěné. Někdy je to i dobrej objekt pro focení.

3 Bony Bony | 9. ledna 2013 v 19:24 | Reagovat

Já věděla, že do té slohovky dávám až moc! (:
Doufám, že Ti nebude vadit, když smažu Tvůj komentář k tomu článku. Není v tom nic osobního, jen jistá anonymita. (:

Vítám Tě v Česku a těším se na další články. A té příležitosti učit Němce nějaká "hezká" česká slova bych asi taky neodolala. (:

4 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 9. ledna 2013 v 19:34 | Reagovat

[1]: Kocour je na programu hned zítra :-)
[2]: Kolikrát jsem si přála, aby vlak zastavil a já si to mohla jít vyfotit :-D
[3]: Zlobit se nebudu :-)

5 Jarka Jarka | Web | 9. ledna 2013 v 19:56 | Reagovat

To já proti cestování vlakem nic nemám, zdá se mi to pohodlnější než auto. Ve vlaku se člověk může postavit, projít a protáhnout, jen je blbé, že se musí tahat s taškama růčo. Jinak byl ten týden asi docela dobrý, vlastně až na jídlo, ale je jasný, že doma je doma. ;-)

6 Beatricia Beatricia | Web | 9. ledna 2013 v 22:38 | Reagovat

Moc hezky a poutavě napsaný článek - výborná reportáž. Je to jasné...Home, sweet home. :-)

7 L. L. | Web | 10. ledna 2013 v 23:18 | Reagovat

Hezké, taky bych chtěla.. :( :-)

8 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 11. ledna 2013 v 17:18 | Reagovat

[7]: Jet pracovat do zahraničí může každý.

9 vivienne vivienne | Web | 11. ledna 2013 v 21:05 | Reagovat

Nevím jestli bych se k něčemu takovému odhodlala, ale musela to být skvělá zkušenost.

10 Lawiane Lawiane | Web | 16. ledna 2013 v 22:06 | Reagovat

Zní to jako fajn džob. Jak ses k tomu dostala? Tedy, ne že bych plánovala jet pracovat do Německa, ale tak obecně je to dost zajímavé. :-)

11 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 17. ledna 2013 v 16:10 | Reagovat

[10]: Dostala jsem se k tomu přes školu. A bylo to celkem narychlo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama